Životopis

Alena Vondřejcová (narozena 24. 7. 1952 v Havlíčkově Brodě) pochází z Úhořilky. Základy kresby a malby získala v Lidové škole umění v Havlíčkově Brodě u akademického malíře Jana Jůzla. V letech 1973 – 1978 studovala výtvarný obor na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1975 přesídlila do Nového Města nad Metují, kde začala vyučovat výtvarnému oboru na Lidové škole umění Bedřicha Smetany. V roce 1999 se přestěhovala do Chotče u Pardubic, kde žije dodnes. V letech 1991 - 2000  byla členkou Unie výtvarných umělců. Alena Vondřejcová uspřádala 19 samostatných výstav, desítek společných se zúčastnila.

Ve svém výtvarném projevu vycházela z naturální podoby předmětů. Tehdy malovala akvarelem, temperou, olejem a ráda kreslila. Hledala vlastní výtvarnou řeč a výraz. Postupně dospěla k plošnému vyjádření kreseb a maleb s výrazným posunem k dekorativnosti záměrně popírající perspektivní skladbu díla. Od konce 70. let se stále výrazněji uplatňuje představivost. Vlivem silných vnějších podnětů opouští nezávazná témata a ocitá se ve světě snů a představ, ve světě surreálném. Maluje fiktivní prostředí, bezradné, melancholií a smutkem stižené bytosti. Projevila se latentní stránka osobnosti. Opustila přehledný svět a projevila dosud skrytou dispozici dolovat, hledat a nacházet svět v sobě. Začala pracovat z vnitřního puzení, z přetlaku citů, z nutnosti.

V roce 1980 se seznamuje s technikou voskové batiky, v níž se posléze umělecky definitivně nalezla. Záhy zjistila, že plně vyhovuje druhu její poetiky i jejímu výtvarnému myšlení. Batika jí umožnila uplatnit smysl pro barvu, monumentální koncept i detail. Textilní obrazy té doby se vyznačují kaskádou barev a světla, ale též ticha, tlumených pastelových nálad, vždy pak mohutným citovým nábojem.

Kolem roku 1999 začíná v tvorbě Aleny Vondřejcové znovu převažovat olejomalba. Ve svých dílech se hlásí, i když naprosto neprogramově, opět k surrealizmu. Vědomí spíše tlumeno, uvolněn prostor podvědomí. Batiky a malby té doby jsou plny děje, vnitřního dramatu, ale i laskavého humoru, snivého lyrismu, erotiky, hlubokého citu.

V posledním desetiletí přibývá ilustračních námětů. Přírodní motivy, ve svých proměnách, ožívají radostnými bytostmi a bytůstkami, svět je jimi prostoupen. V roce 2009 začíná vytvářet cyklus Rok, 12 měsíců - obrazů proměn přírody v čase. Po skončení cyklu se opět vrátila k figurálním námětům.   

Pro Alenu Vondřejcovou je tvorba především poznáváním a vyslovováním sebe sama, stala se jí ostrovem svobody.